Vlci
20. 6. 2014
Vlci jsou jedni z nejméně pochopených a nejvíce pronásledovaných zvířat.
Prapůvodní kultury pohlížely na vlka jako na učitele, od nějž se lze hodně naučit a snažili se napodobovat vlčí lovecké techniky.
Nástup zemědělství změnil vztah k přírodě a vlk si získal pověst zabijáka ovcí a dobytka.
Později se stali obětí náboženské symboliky.
Lidé vlky nechápali, nerozuměli jim - báli se toho něčeho magického, co z nich vyzařovalo. Báli se - protože vlci vyzařují inteligenci..
Přitom neexistuje jediný doložený případ, kdy by normální zdravý vlk napadl člověka..
Nepochopení vždy živilo strach a strach živil nená
Brzy udělaly ekonomické ztráty z vlka terč.
Začaly se vypisovat odměny na vlčí hlavy a lov vlků se neumírnil ani, když byli na pokraji vyhynutí.
Krokem ke změně byl až zákon o ohrožených druzích z roku 1967 (přijatý v platnost roku 1973).
V 90. letech vrátila vláda vlky do několika vybraných částí USA. Už to ale nikdy nebudou oni původní svobodní duchové divočiny..
Popis:Vlci mají širokou zašpičatělou hlavu, spíše kratší trojúhelníkové uši a šikmo postavené oči. Ocas nosí svěšený a pohybují se plíživě za sebou - v jedné stopě - následující vlk šlape do stop předchozího. Když něco pozorují, staví se k tomu bokem a když se k něčemu blíží, tak nikdy nejdou přímo. Váží 25-70kg a na délku měří 105-160cm z toho 38-60cm je ocas. V kohoutku mají 70-90cm. Mají dvojitou vrstvu srsti. Spodní část tvoří podsada, která je krátká a vlnitá a odpuzuje vodu. Její barva je u všech vlků stejná. Svrchní vrstvu tvoří dlouhé a lesklé pesíky, o něž se láme vítr, odpuzují vodu a špínu. Barvu vlkům dávají právě pesíky. V Čr se vyskytují na severní Moravě a v Beskydech. Dohromady jich zde žije kolem 10ti kusů. Mláďata mají jednou ročně koleem dubna až května a ve vrhu jich bývá 4-8.
Smečka a lov:Vlčí smečka je kolektiv a všichni její členi jsou jeho součástí. I omega, jenž někdy hledá útěchu v samotě, by od smečky nikdy neutekl. Kam jdou oni, jde i on, byť i trochu pozadu a zdráhavě.
Při lovu smečka téměř telepaticky spolupracuje. Kořist pronásledují celé dny, než zaútočí. Už přitom vybírají vhodnou kořist - nemocné nebo slabé kusy. Berou v úvahu počasí i terén, který by mohl dát výhodu jim nebo jejich kořisti. Často, když se zraní jiné zvíře, zaměří se na něj, jako na snadnější kořist - přemýšlejí užitečně :)
Alfa je sice v centru dění, ale lov nevede. Není jako generál na bojišti. Může vybrat cíl, přerušit lov nebo jej ukončit, ale celkový průběh lovu je věcí celé smečky. Mladí většinou jen sledují a učí se. Rychlé a lehké samice nahánějí a vyvolávají zmatek a zároveň zabraňují stádu v útěku. Mohutní samci pak svoji vahou a silou srazí zvíře k zemi. To většinou zemře následkem šoku, poškození svalstva nebo vykrvácení, vlci jen čekají. Nejsou totiž vybaveni tak účinnými zbraněmi jako třeba kočkovité šelmy. Zuřivost a zdánlivá brutalita vlků je jen obranným opatřením. Kopyta nebo parohy je mohou hodně zranit nebo i zabít. Proto raději kořist unaví a utýrají, aby se už nebyla schopna účinně bránit.
Potrava:Když vlci zabijí kořist, dokáží spořádat naráz až 10kg masa. Dalších pár dní pak odpočívají a tráví. Jindy využívají každé příležitosti, takže se s chutí pustí i do staré zdechliny a to i když ležela už pár dní na slunci nebo je naopak zmrzlá na kost.
Vlci jsou nedůvěřiví k masu, které ještě nejedli nebo neviděli jíst jiného vlka. Neznámé maso sní, jen když zoufale trpí hlady.
Mrtvé tělo rozsápají, utrhají kusy masa a perou se o sousta. Právě u jídla se nejvíce projevuje vlčí hierarchie.
Vlci jsou pouze masožravci, ale občas si rádi zakousnou nějakou květinu jako salát. Zvláštní je, že je to vždycky jen jeden druh květin, jiný jim jaksi nechutná.
Hierarchie.Vlčí smečka je něco jako velká rodina. Nejvyšší pozici má alfa. Je vůdcem a dohlíží na pořádek ve smečce. Prosazuje pravidla a přísně střeží hierarchii. Vlčí alfou nemůže být každý. Většina to má dané. Mají v sobě něco, co ostatní nemají. Nejsou jen jedni z mnoha - jsou výjimeční. Jsou bystří, zvědaví, sebevědomí a klidní. Jsou starostliví a dohlíží nad ostatními. Nosí hlavu a ocas vysoko a při močení zvedají nohu, což ostatní vlci nedělají.
Hned za alfou je beta, což je taková "dobrá máma", která dohlíží na spokojenost a sounáležitost smečky jako celku. Bety bývají vlídné, statečné a soucitné. Starají se o výuku vlčat, získávají si důvěru ostatních a mají schopnost usmiřovat a uklidňovat napětí ve smečce. Pravidla neporušují, ale ani přímo neprosazují, občas je různě "ohýbají". Jsou tolerantní a vše, co dělají je ve prospěch smečky. Střeží území, starají se o vlčata, udržují mír a pořádek a jsou spokojení, že nemusí být vůdcem.
Úplně na konci je omega. Je takovým obětním beránkem smečky. Podněcuje hru a veselou náladu, ale musí snášet veškerá příkoří od ostatních, kteří na něm dokazují svoji autoritu. Přesto ho ale všichni mají moc rádi a bez omegy není smečka smečkou.
Místo mezi betou a omegou vyplňují střední příčky, o které se neustále bojuje. Na rozdíl od bety jejich místo není jasné a proto se pořád mění. Jde o místo u jídla a samozřejmě žádný vlk nechce skončit v pozici omegy (pokud nemá povahu omegy).
Všichni ve smečce mají své místo a jsou pevně svázáni s ostatními. Když nějaký člen smečky zemře, vlci truchlí a oplakávají ho. Chodí do osmičky jakoby něco hledali a neustále táhle vyjí - jakoby mrtvého volali zpět..
Společnost:Vlk se může od smečky oddělit, aby našel partnera a založil novou smečku, ale je vysoce nepravděpodobné, že by se rozhodl být sám natrvalo. Může se stát, že jej smečka nepřijme mezi sebe. Takový vlk potom trpí. Vlci jsou provázáni se skupinou. Potřebují být svázáni jeden s druhým. Proto předkové psů tak snadno zdomácněli..
Chování:Vlci jsou v zásadě mírní. Rozšířená fáma, že vlci jsou krvelačné bestie, vznikla jen ze strachu lidí. Mezi sebou se dorozumívají celou škálou vrčení, mručení, kňučení, štěkání, frkání a prskání. Věci zkoumají většinou tak, že je rozžvýkají :)
vytí:
Vytí většinou začne alfa a ostatní se přidávají. Každý vlk vyje jinak. Někdy vytí vyprovokuje šarvátku nebo honičku s důkazy nadřazenosti, jak se vlci dostávají stále víc "do varu". Vrčí a ňafají po sobě. Někdy přiběhnou k alfě a olizují mu čenich, jindy vyje každý zvlášť. Často jakoby svým vytím v noci odpovídali na nějaký vzdálený zvuk, jindy jakoby se vzájemně kontrolovali. Přestanou výt všichni naráz.
spánek:
Vlci nemají žádný určený režim bdění a spánku, záleží to na okolnostech. Většinou spí každý sám, ale někdy dva nerozlučně spí v klubku s hlavou na krku toho druhého. Každý má své oblíbené místo, kde spí a vystýlá si je větvemi a kůrou. Ve sněhu zase mají své "důlky". Nory si nehrabou a ani se neskrývají před deštěm nebo sněhem. Probudí se vždy celá smečka ve stejný okamžik, protáhnou se, zívnou a nejdřív běží pozdravit alfu dotekem čenichy (přičemž mají hlavu níže než alfa na znamení podřízenosti). Olíznou mu tvář, zakňučí a jdou pozdravit dalšího vlka. Takhle se zdraví všichni a každé ráno, jakoby se ujišťovali o vzájemném svazku.
Nikdy neprospí celou noc a každou chvíli vyjí.
hravá nálada a hra:
Skloní hlavu mezi přední tlapy, které roztáhnou do stran (jakoby se klaněli). Zadek je nahoře a mávají ocasem. Při hře lítají jako splašení, tahají se za uši a za ocas, koušou se do krku, přetahují se a vystřelují jako šipky z úkrytů.
agrese:
Zvednou pysky, nakrčí čenich, uši vytrčí do stran, zježí se a zuřivě vrčí.
zima a nepřízně počasí:
Před nepřízní počasí se neschovávají. Když sněží, jen se stočí do klubíčka a čenich přikryjí ocasem. Srst je izoluje, takže na nich sníh netaje. Nechají se takhle klidně celí zasypat. Vlci milují sníh a oslavují příchod zimy. Když už leží na zemi, tak jej berou jako samozřejmost, ale když padá, je to jako dar z nebes.
loppy wolf
